Etiketa není snadný obor. Ovládnout jenom všechna pravidla, která platí v České republice, je dost náročné. Chybovat je lidské a stává se to. My se dnes přesuneme ke stolům do různých koutů světa a podíváme se, čeho se vyvarovat a co je naopak žádoucí. To vše nám představí etiketa stravování.
Francie – Bagetu odkládáme na stůl
Začneme evropskými státy, konkrétně ve Francii. Tradičním pokrmem je zde francouzská bageta a podává se vždy před jídlem. Ale pozor! Platí pro ni hned dvě výjimky. Bageta se nepokládá na talíř či tác, ale přímo na stůl. Zároveň je velmi nezdvořilé bagetu sníst ještě před podáním předkrmu. Bageta je určena až k tzv. „sýrovému chodu“. A jezte vždy pomalu! Francouzi si jídlo vychutnávají i déle než hodinu.
Itálie – Sýr navíc je urážka
Italové si zakládají na pokrmech se sýrem. A to jak na podávání, tak na konečné chuti. Proto nikdy nesmíme požádat o porci sýra navíc nebo si například pizzu ještě dochucovat. Speciální pravidlo platí i pro kávu. Typicky italské cappuccino tvořené rovným dílem mlékem, espressem a mléčnou pěnou se nepodává v odpoledních hodinách. Obvyklý čas je mezi devátou a dvanáctou hodinou. Italové jsou obzvlášť hrdí na své pokrmy i jednotlivé surovny: vyhlášený je například místní lanýž.
Portugalsko – Nežádáme dochucovadla
V Portugalsku je neuctivé žádat o sůl nebo pepř, neleží-li na stole. Značí to naši neúctu kuchaři. Dalším výkladem našeho chování je fakt, že nám jídlo nechutná, čímž kuchaře opět nepotěšíme.
Anglie – Podáváme vždy vlevo
I Anglie má své zvláštnosti. Mezi tamní zvyky patří pojídat banán příborem. Naopak, sedíme-li u stolu, mísy s jídlem či džbány podáváme vždy osobě sedící vlevo. Koluje-li kolem stolu karafa s portským vínem, nejprve nalijeme člověku sedící po naší pravici, pak sobě a poté podáme karafu osobě vlevo. V opačném případě bychom byli považováni za lakomce.
Asijské země – Pozor na jídelní hůlky
Ať používáme čínské či japonské jídelní hůlky, vždy pamatujme na jedno: V asijských státech není leváctví právě uznávaným rysem. Levačku obyvatelé považují za nečistou, protože je využívána během hygieny a potřebě na toaletě. Proto je nežádoucí, abychom stejnou rukou jedli nebo podávali ostatním mísu s jídlem. Hůlky nikdy nezapichujeme do jídla, nekřížíme je, neolizujeme je a po dojedení špičky hůlek míří vždy vlevo.
Thajsko – Vidlička neslouží k jídlu
V Thajsku má vidlička svůj specifický účel. Nevyužíváme ji k jídlu, ale nabíráme s ní jídlo na lžíci. Ke konzumaci potravin se tedy kromě hůlek používá především lžíce. Nůž jako součást příboru u thajského stolu nenajdeme. Čepel značí agresi a nepřátelství.
Čína – Říhnutí jako symbol dobrého jídla
Čína se kromě pestrého jídelníčku, kde najdeme různé druhy zvířat a jejich částí, liší také ve stylu pochval. Kde bychom jinde poděkovali nebo vyjádřili slova obdivu hostiteli, v Číně se dobré jídlo hodnotí hlasitým říhnutím. Čím hlasitější a delší říhnutí je, tím byl pokrm chutnější. Opatrně také s rybami. Jejich otočení během smažení přináší smůlu rybáři, který ji ulovil.
Korea – Začíná jíst nejstarší
V Koreji panují podobné zvyky jako u nás. V přítomnosti dalších lidí u stolu čekáme, dokud nezačne jíst nejstarší osoba u stolu. U nás platí pravidlo, že čekáme na nejváženější osobu.
Mexiko – Příbor je tabu
V České republice jsme zvyklí většinu pokrmů jíst příborem. Ať jde o tacos, nachos nebo tortillu, patříme-li mezi ty, kteří si na příbor zvykli, při návštěvě Mexika si dejme pozor. Většina jídel se jí holýma rukama. Vytáhneme-li příbor, místní obyvatelé nad námi budou ohrnovat nos, protože nás budou považovat za pozéry. Zkrátka, příbory vynechme.
Představili jsme si několik zemí z celého světa. Jaké jídelní zvyky se vám příčí a jaké vám přijdou běžné? Máte zkušenost se zahraničním faux pas u stolu? Překvapila vás etiketa stravování?
ČTĚTÉ TAKÉ: Proč má šálek podšálek aneb Na tohle se zapomíná
