Na první pohled to může vypadat jako tvrdohlavost nebo ego, ve skutečnosti za tím ale často stojí úplně jiný mechanismus. Mnoho mužů se totiž neučí pojmenovávat vlastní limity, ale překračovat je. Od mala slyší, že mají vydržet, zvládnout to a neobtěžovat okolí svými problémy. Přiznat, že něco nezvládají, pak nepůsobí jako normální sdělení, ale jako osobní selhání.
Problém není v tom, že by muži necítili únavu, tlak nebo pochybnosti. Problém je v tom, že nemají jazyk ani prostor, kde by o tom mluvili bez pocitu ohrožení vlastní hodnoty.
Jaké signály dostávají muži už od dětství
Chlapci se velmi brzy učí, že slabost se netoleruje. Neplakat, nestěžovat si, neukazovat strach. Když něco bolí, má se to vydržet. Když něco nejde, má se to zkusit znovu. Tyto vzorce se nevytratí s dospělostí, jen se převléknou do jiného kabátu. V dospělém životě pak místo slov o nezvládání přichází mlčení, podrážděnost nebo uzavření se do sebe. Muž často ví, že je toho na něj moc, ale říct to nahlas znamená vystavit se riziku, že selhal jako partner, zaměstnanec nebo otec.
Proč je přiznání nezvládání vnímáno jako ohrožení identity
Mnoho mužů má svou hodnotu pevně svázanou s výkonem. Když fungují, mají pocit, že mají cenu. Jakmile ale připustí, že něco nezvládají, otřese se tím celý obraz o sobě samých. Nejde o jednu situaci, ale o pocit, že zklamali očekávání okolí i vlastní. Na rozdíl od žen navíc muži často nemají síť vztahů, kde by se o podobných věcech mluvilo otevřeně. Chybí běžná zkušenost, že sdílení problému nevede k odsouzení, ale k úlevě.
Tlak na výkon
Místo aby muž řekl, že nestíhá, je unavený nebo přetížený, snaží se fungovat dál. Tlak se ale nikam neztratí. Jen se přesune do těla, do spánku, do nálady. Často se projeví až ve chvíli, kdy už situace nejde ignorovat. Říct si o pomoc nebo přiznat, že něco nezvládáte, přitom není slabost. Je to dovednost, kterou se mnoho mužů nikdy nenaučilo. A bez ní se dlouhodobý tlak mění v vyčerpání, frustraci nebo zdravotní problémy.
Ve chvíli, kdy by přiznání nezvládání přestalo být vnímáno jako selhání, ale jako běžná součást života, ulevilo by se nejen mužům samotným. Ulevilo by se i vztahům, pracovním týmům a rodinám. Schopnost říct, že něco nezvládáte, neznamená vzdát se odpovědnosti. Znamená pojmenovat realitu dřív, než vás dožene sama. A právě to je pro mnoho mužů ta nejtěžší část.
Zdroj foto: www.freepik.com
Zdroje textu: apa.org, psychologytoday.com, bbc.com
