Na první pohled to může působit sympaticky. Kolega, který nikdy nikoho neodmítne, pomůže se vším, co je třeba, zůstane v práci déle, vezme na sebe úkol navíc. Všichni si ho chválí, šéf ho považuje za spolehlivého dříče. Jenže právě tady začíná problém, který se často neukáže hned, ale o to tvrději udeří po pár letech.
Neumět odmítnout je jako tahat s sebou batoh navíc
Když člověk přijímá každou nabídku, každý úkol a každou prosbu, jeho pracovní den se nafukuje do nekonečna. Zpočátku to vypadá jako ochota a pracovitost, jenže postupně se z toho stává batoh, který je čím dál těžší. Muž, který nikdy neřekne „ne“, se ocitá v roli toho, kdo řeší cizí problémy místo vlastních. Často to znamená, že jeho vlastní projekty stojí, protože se snaží hasit požáry kolem sebe.
Paradoxem je, že když někdo pořád přikyvuje, ostatní si na to zvyknou. Pomoc, která byla zpočátku vnímána jako něco výjimečného, se stane samozřejmostí. Kolegové si řeknou: „On to udělá, on to zvládne.“ A najednou to, co dřív bylo vnímáno jako plus, se promění v nálepku. Z pomocníka se stává kůň, na kterého se nakládá všechno, co nikdo jiný nechce dělat.
Krátkodobý respekt, dlouhodobá únava
Navenek může tento muž působit jako ideální zaměstnanec. Všichni ho mají rádi, protože nikdy neodmítne. Jenže uvnitř se pomalu hromadí únava a frustrace. Nemá čas na vlastní rozvoj, protože neustále řeší práci pro ostatní. Kariéra se tím paradoxně zpomaluje. Lidé, kteří se umějí ohradit, se posouvají výš. Ne proto, že by byli chytřejší nebo schopnější, ale protože se dokážou soustředit na to, co je pro ně skutečně důležité.
Proč je slovo „ne“ znakem síly
Říct „ne“ neznamená být lenoch nebo nespolupracující kolega. Znamená to umět nastavit hranice. Muž, který zvládne odmítnout, dává okolí najevo, že si váží svého času a že ví, co je jeho priorita. Je to signál sebedůvěry. A ta je pro kariéru důležitější než bezmezná ochota. Šéf většinou pozná, kdo je schopný lídr – a ten, kdo pořád kývá, lídrem nebývá.
V určitém bodě se dostaví vyhoření. Dlouhé hodiny, nedostatek uznání, minimum prostoru pro vlastní projekty. Muž, který neumí odmítat, často skončí jako někdo, kdo dělá spoustu práce, ale má málo výsledků, které by si mohl připsat na vlastní konto. V kariérním žebříčku to znamená stagnaci. A někdy i to, že ho předběhnou ti, kteří odvádějí méně práce, ale chytřeji si hlídají, čemu řeknou ano.
Umění odmítnout jako lekce
Nejde o to, stát se tvrdohlavcem, který všechno odmítá. Jde o to poznat rozdíl mezi tím, co člověku opravdu pomůže v kariéře, a tím, co ho jen vysaje. Odmítnutí může být zdvořilé, může být s vysvětlením, a pořád je to fér. Muž, který se tohle naučí, si paradoxně často získá větší respekt. Ukáže totiž, že se nebojí stát za svým.
Když se „ano“ stane pastí i v osobním životě
Neschopnost odmítnout se netýká jen práce. Muž, který v kanceláři říká na všechno „ano“, to často přenáší i domů. Bere na sebe příliš mnoho povinností, slibuje věci, které nestíhá, a nakonec má pocit, že ho všichni jen využívají. To není jen otázka kariéry, ale i vztahů a celkového životního balancu. Umění říct „ne“ tak není jen profesní dovednost – je to způsob, jak si chránit vlastní energii a neztratit respekt ani u ostatních, ani u sebe.
Kariéra muže, který neumí říct „ne“, se na začátku může tvářit jako příběh ideálního zaměstnance. Jenže bez hranic se z toho rychle stává cesta k přepracování a přehlížení.
Zdroj textu: https://hbr.org, https://www.fastcompany.com
Zdroj foto: www.freepik.com
