Od mala nám říkají: „Se slušností nejdál dojdeš.“ Ale během dospělosti se setkáme s množstvím situací, kdy mnozí z nás na toto pravidlo zanevřou a usoudí, že tomu tak není. My se dnes podíváme na to, proč je slušnost skutečně mocnější zbraň než hulvátství.
Proč být slušný a co to vůbec znamená?
Slušnost není jen o etiketě. Zahrnuje mimo jiné naši empatii, takt, ochotu a laskavost. Pokud jsme slušní lidé, budíme důvěru a lidé nás mají rádi. A ne proto, že opakujeme cizí názory, ale proto, že si zakládáme na důležitých lidských hodnotách, které ostatní oceňují. Důvodem, proč být slušný, je dobrá pověst a kladné vztahy s okolím.
Takhle slušnost nevypadá!
Nebudeme si tu dnes připomínat základní pravidla etikety. Spíše se podíváme na to, v čem se chybuje a naše pověst slušného člověka může rázem utrpět. Stačí totiž maličkost. A co se stane? Nebudeme považováni za slušnou osobu, ale za sprostého hulváta. Uvedu několik příkladů z vlastní zkušenosti, protože právě ty mne přivedly k sepsání dnešního článku.
Tykání a vykání jako základ
Jdu po ulici a náhle se ozve: „Ahoj! Prosím tě, kde se tady dobře najím?“ Honosně oblečený muž, možná i sympaťák. Ode mne si však vysloužil odměřené „dobrý den“.
Vykání je povinností u každé cizí osoby! Jakmile někdo vypadá starší dvanácti let, okamžitě přejdeme k vykání. Je to základ slušnosti, který většina lidí absolutně nezvládá. Jedinou výjimku můžeme tolerovat u velmi starých lidí. U ostatních se jedná o čiré buranství. Tykání cizím ženám lze navíc označit za jistý druh šovinismu. Proto, pánové, opatrně!
Kdo přežije: Chodník
Cesta po chodníku může být občas oříšek. Obzvláště v úzkých částech pro staré lidi vybavené holemi. Pak totiž nastává situace, kdy zúženou částí chtějí projít lidé z obou stran. Samozřejmostí je přednost starším osobám nebo ženám!
Jsem-li už v polovině cesty, zrychlím krok nebo neváhám vstoupit na krajnici vozovky. Rozhodně se s nikým na chodníku nepřestrkujeme! Osobně často vídám situaci, kdy se lidé na chodník nejen nacpou, ale ještě staršího člověka obdarují otráveným pohledem. Takhle, prosím, ne.
Autobusy – pozor, ať vám to neujede!
Že strkání přede dveřmi autobusu hrozí jenom výrostkům? Nikoliv. Obvyklé je, že se ke dveřím přiřítí žena, ostrými lokty a svou kabelkou pomlátí všechny okolo a s hrdě vztyčenou hlavou se nacpe dovnitř. Než tak učiní, obvykle nahlas poznamená jedovatou poznámku k ostatním mačkajícím se cestujícím.
Nehledě na pohlaví, přednost mají vždy starší osoby, zvlášť, mají-li těžké tašky s nákupem, a pak ženy. Autobus ještě nikdy nikomu neujel, proto se není kam mačkat. Volné místo se vždy najde. A když ne hned, tak o pár zastávek později. Dramatům, netaktním poznámkám a sprostému chování vůči ostatním se za každou cenu vyhněme.
Pobočka banky nemusí být horor
Velká část populace návštěvy bank a dalších institucí zrovna nemusí. Obvykle tam chodíme jen z nutnosti a nikterak se netěšíme. Ale! Stále se jedná o instituci, kam se hodí vhodný oděv a slušné chování.
Mně osobně banky nevadí a chodím tam ráda. Radost však hravě dokážou zkazit ostatní klienti – svou neúctou. Co třeba špinavý, potem ovoněný, zedník nebo neupravený človíček v teplácích a zablácených botách? Nemluvě o vystupování vůči zaměstnancům pobočky. Otevírací doba v ranních i odpoledních hodinách umožňuje všem klientům v klidu se připravit.
Proto do banky chodíme vždy slušně a čistě oblečení a chováme se tiše. Zdvořilost je základ. Vypnutý nebo ztišený mobil je povinnost každého, kdo dovnitř vejde.
A co vy, pánové? Jak to máte se slušností vy? Existuje nějaký druh neúcty, který vás vyloženě vytáčí? Nebo víte, že máte i vy nějaké mezery ve slušnosti vůči ostatním lidem?
